O mně

V romantické krajině na okraji Křivoklátských lesů, se nad krajem zdvihá vrch Velíz. Na jeho úpatí najdete obec Kublov, místo, kde jsem se narodila, žiji a tvořím. V nádherném prostředí mého bydliště prostě musí být malíř krajinářem, takže krajina je nejčastějším námětem mých obrázků. Zajímá mě, jak se mění příroda během roku, líbí se mi, když stavby harmonicky ladí s krajinou. Fascinují mě květiny, jejich detaily a nádherná barevnost, i když je to třeba jen plevel.

Různé tvoření a malování mě baví už od dětství. Po vystudování gymnázia v Hořovicích jsem navštěvovala dva roky Lidovou konzervatoř v Praze - obor výtvarná výchova. Setkávání s umělecky zaměřenými lidmi bylo pro mě velmi důležité. Ne všechno se ale dá naučit ve škole, některé odpovědi a inspirace nacházím v knížkách a něco si prostě musím vyzkoušet.

Dlouho byly mojí nejoblíbenější technikou především suché pastely, vždycky mě lákala jejich čistá barevnost. Úžasné škále barevných tyčinek vyrovnaných v krabici se zkrátka nedalo odolat. Po čase jsem se začala více věnovat technikám, které jsem předtím používala jen jako podmalbu pod pastely. Byl to především akvarel a hlavně akryl. Tomu se v současnosti věnuji nejvíce. Baví mě objevovat nové přístupy a akrylové barvy jsou pro experimentování svým charakterem a možnostmi ideální.

Kromě malování mě ještě zajímá krajka (háčkování, paličkování, šitá krajka, frivolitky), vyšívání, aranžování sušených rostlin a výroba dekorativních předmětů z různých materiálů.

V současné době se však věnuji téměř výhradně malování. Díky nabídce malířky Marušky Hoškové, abych s ní vystavovala, maluji teď velmi intenzivně, upřednostnila jsem malování před ostatními činnostmi. Naše spolupráce časem přerostla ve velké přátelství. Dělili jsme se o starosti s pořádáním výstav, konzultovali, chodili malovat do plenéru. Bohužel jsem musela použít minulý čas, protože krátce po výstavě v červenci 2011 Maruška zemřela, závažná nemoc prostě byla silnější. Stále mi moc chybí vzájemná inspirace, soulad mezi námi a motivace, měli jsme tolik výtvarných plánů do budoucna... Naše společné projekty jsme vždy prezentovali nejprve v Kublově, v rámci tradičních každoročních výstav obrazů a posléze např. v galerii Holandského domu v Berouně, nebo v Městské knihovně tamtéž.

Velkou radost jsme měli z našeho výtvarného projektu (červen 2009), který jsme vytvářeli podle scénáře spisovatele Otomara Dvořáka. Nazvali jsme ho VELÍZ - HORA STARÝCH LEGEND. Součástí projektu jsou také osobité básně Evy Zajícové. Básně o dojmech a pocitech dokreslují naše obrazy a ty zase tvoří ilustrace k Eviným básním. Vše utváří příjemný celek. Napjatě jsme čekali, co tomu řeknou diváci, ale všechny obavy byly zbytečné, jak dosvědčují pochvalné zápisy v návštěvní knize.

Dalším úspěšným počinem byly ČECHY KRÁSNÉ - ČECHY MÉ (červen 2010). Měli jsme v úmyslu připomenout autora jmenované písně - hudebního skladatele Josefa Leopolda Zvonaře, který se v naší obci narodil a kterého také inspirovala zdejší krásná krajina. Obrazy byly doplněny lidovými verši.

Třetí větší projekt byl bohužel pro Marušku poslední, nazvali jsme ho TOULÁNÍ KRAJINOU (červen 2011). Opět vydatně pomohli E. Zajícová a O. Dvořák, stejně jako s předchozími výstavami, tentokrát O. Dvořák vybral krátké úryvky ze svého románu Sága provaznického rodu. Výstava sice byla krásná, v krásném prostředí nové soukromé galerie, ale poněkud hořkosladká. Bylo to pro všechny, kdo se jakkoli podíleli velice náročné...

Maruška odešla a já jsem si uvědomila, jak velkou změnu v mém životě způsobila. Díky ní jsem získala také nové přátele a velikou chuť v malování pokračovat a stále na sobě pracovat.